Název: Nemám
žádné jméno
Autor: Dagmar
Hilová
Rok vydání:
2010
Nakladatelství:
Fragment
Antonace:
- ukradené dílo
- tři literární ceny
- vydáno na doporučení Oty Pavla
Neuvěřitelný
příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce
před patnýctými narozeninami byla transportována do terezínského
ghetta a strávila zde více než dva roky.
,,Svět je
jeden velký ranč a život nosí kolty zatraceně nízko.
Označkovali nás jako dobytek. V předsíni visí můj starý plášť
a připadá mi cizí. Nemám odvahu jej obléknout a vyjít na ulici.
Snad si časem zvyknu."
Nečeká vás
krásný příběh ani typicky pohádkový konec. Tato knížka je
další zobrazení doby, jenž v mém mozku zůstane nepochopena.
Hlavní hrdinkou je Dáša. Židovka, která vypráví své dva roky
v Terezíně. Pro mě to vždy bude jedna obrovská nespravedlnost a
stupidní názor jednoho ...
Příběh nás
zavádí do roku 1943, kdy dostává od úřadů lístek, na kterém
je její číslo a transportní číslo CV 190 do Terezína, kde
vznikl základ této knihy.
A můj názor?
Mám takové
knihy ráda i když jsou hrozné a nevím jestli je na místě říkat,
že mám takové příběhy ráda. Četla jsem mnoho knih s tímto
tématem a vždy jsem po přečtení zdrcená a přemýšlím nad
nespravedlivostí té doby.
Kniha mne
zaujala především tím, že nizozemská spisovatelka Miep Dieknann
vydala příběh pod svým jménem krátce poté, co jí Dagmar
svěřila svůj rukopis. Tvrdit, že prožila takové hrůzy a přitom
to není pravda? Další velmi nepochopitelná věc.
Knížka je
doplňena plno fotografiemi- ať už nějakých postav či prostředí,
ve kterých se děj odehrává. Plus datum s rokem, abychom věděli
o době a místy i krátké texty písniček a básniček. Má
naprosto nádhernou obálku, to vás praští do očí okamžitě.
Mám ráda
knihy napsané podle skutečné události a jsem moc ráda, že jsem
si mohla přečíst i "Nemám žádné jméno". Přemýšlím
nad nějakou vadou, nebo částí, která se mi nelíbila. Nenašla
jsem nic. Snad jen to, že má opravdu malá písmenka a často se mi
stalo, že mě po chvilce začali bolet oči. Vada žádná, obálka
nádherná, příběh neskutečný.
Nedokáži si
ani na vteřinu představit, že bych musela žít v takových
podmínkách. Myslím si, že knížky podobného stylu by si měl
přečíst každý. I když by to byla jenom jedna. Závěrem snad
mohu jen říci, že jí doporučuji každému, kdo má srdce a chce
se dozvědět o tom, co se dělo a kvůli čemu zemřelo tolik
nevinných lidí.
Šlo o recenzní
výtisk od Fragmentu a tudíž musím opět poděkovat za
neuvěřitelnou knihu.
Také mám knihy s touto tématikou moc ráda a čtu je docela často. Podle mě je důležité, aby člověk tyto příběhy znal.
OdpovědětVymazatS tím mohu jenom souhlasit. :)
OdpovědětVymazatNevím, jestli bych měla na tu knihu žaludek. Toužím se dozvědět více a přečíst si ji, ale ty zvěrstva, co se děla..jak ty říkáš, také to u mě zůstává nepochopeno.
OdpovědětVymazatSuper recenze :))
Za prvé, děkuju moc Gabčo. :) Já ti jí rozhodně doporučuji. Doma mám ještě jednu, Clařina válka se to jmenuje a myslím, že ta je ještě horší.. U té jsem brečela každou chvíli a nevěřila tomu, že se tohle doopravdy dělo! Hitlera nechápu, kdybych mohla vrátit čas, klidně bych ho zabila už jako malé dítě než aby dělal to, co dělal.. Každopádně, zpět ke knize.. Přečti si jí, rozhodně jo. :(
OdpovědětVymazatobdivuju kazdyho, kdo takovyhle knizky cte, ja na to nemam nervy, dycky to strasne blbe nesu, tak uz to proste radsi nectu :) pekna recenze a super obrazky
OdpovědětVymazatDěkuju Rachel :) Já musím mít náladu na čtení těchto knížek, jinak bych je taky nepřečetla.. :)
OdpovědětVymazatKniha vypadá moc zajímavě. Já mám tyhle příběhy taky ráda, protože si díky nim stále a dokola uvědomuji, že se mám hrozně dobře. A myslím, že tohle by si měl uvědomit každý, protože tyhle hrůzy se děly, ale stále i dějí, což je hodně smutné :/ Krásná recenze, knihu si určitě seženu :)
OdpovědětVymazatIlonko děkuju. :) Přesně to si říkám také. Spousta lidí si na tuhle dobu stěžuje a nepřežili by ani den v té době, která byla a já si jí pořád nedokážu vysvětlit. Nechápu Hitlerovo myšlení a nikdy ho asi nepochopím. Knížka je opravdu báječná. :)
OdpovědětVymazat